Kdo vlastní klíč ke štěstí zemědělské půdy?

Zemědělská půda se nám doslova ztrácí pod nohama. Hodně lidí chce mít svůj domek za městem s výhledem na pěknou krajinu. Stejný sen měla i Marcela se svojí rodinou. Ovšem místo malebné venkovské krajiny s remízky, alejemi a polními cestami mají přímý výhled na novou silnici a na velké pole, které zdá se, nikde nekončí. Sousedí s krajinou očištěnou od všech keřů, stromů i polních cest. A tak Marcela již z dálky vidí, jak po poli jede ohromný traktor.

Po chvíli ze zahrady i slyší, jak traktorista volá: “Holka, letos nám to nějak nejde, ale neboj, šéf sehnal super vitamíny, budou ti chutnat - to budeš koukat, jak po nich pěkně poroste řepka a kukuřice. Jo a koupil i nový mašiny. John Deere 9620RX ti pěkně pročeše kožich. Máš radost?”

Půda nevěřícně odpovídá: “Zbláznil ses? Po těch vašich rádoby vitamínech je mi pěkně blbě, zase to nevydržím a pustím vše do blízkého potoka. Auvej, ten nový traktor mne hrozně mačká, dávej přeci pozor...žížaly utíkejte nebo vás rozdrtí…

Ovšem traktorista půdu nevnímá, nevidí ani udivenou Marcelu. Jede ve velkém traktoru a myslí na to, kdy konečně půjde domů. “Dneska je pořádný vedro, ještě že mám v traktoru klimatizaci - nepršelo už dlouho,” postěžuje si traktorista sám sobě.

Marcela zpozoruje, jak se za traktorem práší. Začne se rozčilovat. “Zase budu mít všechno prádlo špinavý. Pitomý pole. Od rána se tady honím, ani čas na kafe nemám. A teď abych to snad prala znova?”

Najednou se zarazí. “Zdálo se mi to, nebo to pole na mne něco volá? Už asi z toho vedra blouzním,” pomyslí si Marcela.

“Omlouvám se,” volá půda na Marcelu. “Nechci tady prášit, ale nemůžu za to.”

“A kdo za to asi tak může?” odsekne podrážděně Marcela a v hlavě jí vyskočí myšlenka, zdali si doopravdy povídá s polem.

“Mohou za to právě ti, kteří se se mnou nebaví. A těch je bohužel většina. Málokdo chce slyšet, co opravdu potřebuji. Péče o mne se stává často horkým bramborem. Někteří zemědělci kupodivu nemají velký zájem spřátelit se se mnou. Ovšem nevyčítám jim to. Vždyť ani většina mých vlastníků, kterých mám požehnaně, se za mnou nepřijde podívat, jak je rok dlouhý. Ani nevím, jestli jsou to stále ti stejní. Každý vlastní malý kousíček, často neví, co se mnou a tak mne za úplatek poskytnou prvnímu zájemci. To je případ i šéfa toho traktoristy. Pronajal si mne od několika desítek vlastníků. Samozřejmě ani tenhle šéf za mnou nechodí, posílá jen tyhle kluky v traktorech a kombajnech. Cítím se zneužívaná - jediným úkolem je, abych byla co nejplodnější pro podnikatele, kteří se rozhodli vydělávat v zemědělství. Tihle páni podnikatelé jsou mazanější než zodpovědní zemědělci. Proč by se sami dřeli? Nehospodaří, na to mají své zaměstnance, kteří se schovávají v mašinách a ani je nenapadne, aby se zastavili a zeptali se, jak se mi daří.”

“A jak jako to, kdo se o tebe stará, souvisí s tím, že mi tady prášíš na prádlo?”, ptá se nevěřícně Marcela.

Půda si smutně povzdechne a o kousek se zase sesune její pomyslná povislá kůže - ornice - směrem k Marcelině zahrádce.

“Vidíš, už nejsem schopná ovládat své tělo,” vysvětluje půda Marcele. “I já mám v tomhle vedru žízeň, jsem unavená a vysušená. Proto kolem sebe tolik práším. Nejsem holt v kondici a pokud zaprší, místo abych se napila dosyta, všechna voda, kterou jsem bývala schopná zadržet, teď po mne, někdy i dokonce se mnou, steče rychle pryč. K vám do zahrady. Snažím se ji i tak udržet, ale jsem slabá a nejde mi to. Moje zdraví úzce souvisí s tím, jak o mne pečují.”

Marcela se vyděsí. Představí si svoji pečlivě udržovanou zahradu pod nánosy bahna.

“Co bys potřebovala k uzdravení?”, projeví náhle Marcela zájem, neboť sama dodržuje zdravý životní styl a zajímá ji, zdali existuje pro půdu nějaká vhodná ozdravná kůra, která by ji pomohla. A hlavně zajistila to, aby jí půda nezničila zahrádku.

Půda bez váhání odpoví: “Potřebuji zodpovědného hospodáře, který o mne bude pečovat s respektem k mým potřebám. Potřebuji péči bez dopingu. Někoho, kdo se o mne bude starat tak, abych byla schopná zůstat zdravá a úrodná. Potřebuji získat zpátky sílu pro zadržení vody a být domovem pro různé půdní mikroorganismy. Ovšem k tomu mi chybí pomocníci. Sama to nezvládám. Nejen lidé mi mohou pomoci, ale i různé vymoženosti, jako jsou zelené součásti krajiny, nazývané krajinotvorné prvky. Když jsem měla remízky, mokřady a travní pásy, bylo to mnohem lepší. Ovšem lidé, kteří o mne rozhodují, si mysleli, že jsem přílišná parádnice, že to jsou jen zbytečné ozdoby a nepraktické pozlátko a že to zvládneme i bez nich. Tak je dali pryč. Tím i moji rozmanitost”.

Marcela s napětím poslouchá.

Půda pokračuje: “A co mi vůbec přijde jako tristní paradox, že i přesto, že jsem ztratila všechny své rozmanité funkce, jsem stále v kurzu. Je o mne dokonce větší zájem. Moje cena roste i přesto, že jsem nemocná. Nacpou mne vitamíny, tak se chvíli mohu tvářit, že jsem v dobré kondici, ale jak dlouho tohle mohu doopravdy vydržet? Slyšela jsem, že mnohem snáze se ke mně dostávají zastánci krajinné strohosti a striktní výrobní disciplíny, a takoví, kteří si mne koupí jen proto, aby mne mohli zase se ziskem prodat. Bohužel lidé, jenž dokáží podpořit moje cenné krajinné ozdoby mne získávají mnohem obtížněji. Navíc jsou často nálepkovaní jako nadšenci.

Marcela poslouchá a přemýšlí o tom, co se od půdy právě dozvěděla. Pak se půdy zeptá: “A kdo jsou tedy ti nadšenci a jak se k tobě mohou dostat?

Půda se usměje: “V Evropě existuje síť neziskových organizací Access to Land, která se snaží propojit a zajistit přístup k zemědělské půdě pro tyhle nadšence, kteří by mi naslouchali a hledali společnou cestu k mému uzdravení. Už i Česká republika je zapojena - přes CooLAND, AMPI a Nadaci pro půdu.

Ale o tom, jak to dělají, ti povím někdy příště. Jak už jsem říkala, jsem unavená”.

Text: -VJ-

Ilustrace: -RS-

CooLAND

Cesta do krajiny vede kolem vás.


Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it